Třiatřicetiletý Pavel „Pasha“ Talankin žil donedávna v ruském Karabaši. Navzdory tomu, že místní měďná huť udělala z desetitisícového města na Urale, jedno z nejšpinavějších míst planety, měl ho rád. Pracoval jako učitel na místní základce a díky své empatii a nekonvenčnímu přístupu byl oblíbený jak mezi žactvem, tak v učitelském sboru. Po invazi Ruska na Ukrajinu se ale jeho role ve škole dramaticky mění.

Je vtažen do Putinovy ideologické mašinérie a nucen propagovat státem schválené zprávy. Jako školní kameraman dokumentuje důvěrné a odhalující videa kremelského režimu a zachycuje vzestup militarizovaných dětských skupin, represivní zákony, horlivý nacionalismus a nábor absolventů do války. „Jednoho večera, po natáčení další propagandistické lekce pro ministerstvo školství, jsem si položil otázku: ‚Mám morální právo smazat tento záznam?‘ A rozhodl jsem se, že ne. Tato diktatura se všemi svými lžemi a absurditami nebude trvat věčně. Jednoho dne budou lidé potřebovat vědět, jak se to všechno stalo,“ říká Pasha, který odmítne stát se pěšákem armády poslušných. Jediné zaváhání, telefonát nebo náznak podezření ho přitom můžou odsoudit k 15 až 20 letům vězení. Aby zůstal v bezpečí, vyhýbá se otevřené kritice a plní příkaz: natáčejte to a zveřejňujte. A přesně to udělá s pořízenými záběry i po svém útěku z Ruska – ukáže je světu.

Společný film, který režíroval David Borenstein a spolurežíroval Pasha Talankin, je stejně poutavý a radostný, jako je poučný a mrazivý. Pan Nikdo proti Putinovi představuje bolestně pravdivou a upřímnou reflexi aktuálních událostí, jejíž výjimečnost potvrzují i dosavadní uvedení a ocenění, kterých se snímku dostalo na prestižních filmových přehlídkách po celém světě včetně největší amerického festivalu v Sundance.